Před startem jsem odpustil 30l. vody a po odstartování jsem si za to začal nadávat. Věděl jsem, že nemůžu jít rychleji než 175km/h a ostatní mi začali pomalinku poodlítávat. Raději jsem se držel a donutil se je nehonit. Což se vyplatilo, první stoupání jsem nalítl jen nepatrně později a ve stejné výšce s MSE. Další postup byl více méně v pohodě, v rámci situace. Ukázalo se, jaký to je ASGéčko brus - na stejné rychlosti i s míň vody držel krok s Ventusem a dokonce pomalinku získával výškovou převahu. Dokluz byl jen a jen o štěstí. Svahování nemělo smysl, co se získalo u svahu, při otočení se zase ztratilo. Tak jsem se rozhodnul vypustit všechnu vodu a nasbírat body alespoň za vzdálenost. Sice nechápu, jak mohly ty kopečky něco dávat, ale postupně narostlo DDH na +40 a s rukou na "páce podvozku" jsem to dotáhnul do cíle. Jen jsem vytáhnul podvozek a sednul do "pole" za letištěm.
Gratulace doletivším a obdiv těm od "pololetadel".