Vždycky jsem měl pokušení, ale ještě nikdy jsem nenašel odhodlání prosedět u Condora víc jak tři hodiny v kuse. Teda do včerejška.
Poslední dobou se tasksettři na serverlistu moc nečiní. Buď mě trať neláká, nebo ji znám nazpaměť. (Možná to bude tím, že jsem nějaký podrážděný...
. Zbyl mi tedy jen otočit Mont Blanc.
Vzal jsem ASW22 a naplnil ji po špunty. Doufal jsem, že se někdo přidá, ale žádný trpělivý pilot, který by zpříjemnil pobyt v luftě, se nenašel. Letěl jsem sám. Po Airborne startu se ocitnete docela nízko, není tedy čas rohlížet se po krajině a honem pod nejbližší mrak. Vítr nefouká, hledání stoupáku je hračka. Nízko nejsou stoupání tak silná, jak bych čekal podle breefu, ale s výškou sílí. Vyškrábal jsem se do 2500m , což je vám na prd, páč páska je o kilometr níž. Odlet jsem hodně podělal. S vidinou silných stoupání a dlouhých přeskoků jsem nevzal dva zvedy hned za páskou což byla chyba. Prvních 50km jsem se potácel v nízkých výškách a bral většinou mraky před rozpadem. Pod základnu to prostě nešlo. Pomalu se před mnou začaly zvedat hory a já byl pořád nízko. Smolný začátek. Asi na sedmdesátém kilometru jsem měl průměr 85km/h. V prvních kopcích se na mě usmálo štěstí, nalétl jsem víc jak 4metr. Mrak tam ještě nebyl. Nastoupal jsem co to šlo, ale vyhráno jsem neměl. Po stý kilometr byly mraky nízko a vršky kopců vysoko. Navíc jsem byl kapku z trati, uhýbat už moc nebylo kam. Pak se mraky přece jen zvedly a byla to jízda! Termika rvala křídla a stříhala čepy. Škoda, že bylo penalizováno létání v mracích. Mraky nebyly tak velké husté a velké, daly se vytočit (pro můj větší klid) za viditelnosti země, či okolí. Prakticky celý let nad horami se odehrává ve výšce o málo větší, než je výška vrcholků. Přeskoky byly krátké, mod mrakem to bylo na dvě zatáčky a byl jsem v něm. Pomalu se blížil první a poslední otočňák a sním problém jak ho otočit, když jeho vrchol je dobrých 500 nad mraky. Chtěl jsem to odrbat tak, že do výseče vletím ze zadu, ale to jsem si na poslední chvíli rozmyslel, protože otočný bod není na vrcholu, ale trochu pod ním. Zariskoval jsem a pustil to k němu přímo. Vytočil jsem nejbližší mrak co to šlo a zamířil do výseče s obavou aby to vyšlo. Podařilo se, byť s vysokou hladinou adrenalinu. Byl jsem v polovině. Průměr 105km/h, hodina a tři čtvrtě na trati. Na zpáteční cestě byl problém zase cca 100km před cílem. Mraky nízko, vrchy, které bylo třeba přeletět, vysoko. Dva mraky mi nedaly.Tak jsem musel vsadit vše na jeden mrak, kdyby nedal, bylo by to zlé. Naštěstí byl čerstvý a myslím, že byl taky posední na trati. To už mi to dávno dávalo na dokluz (+1500...) ale hory byly proti. Posledních 80km jsem tlačil na 230km/h a kontroloval aby to vyšlo. Hodně to pod kopci shazuje. Obtáhl jsem to za 2h56m s rychlostí 126km/h. Přes 3,5h letu. Hodně jsem získal na dokluzu, ale zrychloval jsem od toho stého kilometru na trati.
Parádní zážitek. Těm, které po dvou hodinách nebolí zadek, vřele doporučuji.
Snad jsem vás tím neunavil...
