Rieti 2008

[Václav Kořínek]

Jeden "kolega" z VATSIMU byl na mistrovství, dávám odkaz na jeho fotky: http://picasaweb.google.cz/nomis.spony/ ... p2008RIETI a jeho "povídání":
Zdravím, tak po dlouhé době jsem opět v ČR. Byl jsem dělat pomocníka Danu Grulovi na Mistrovství světa v plachtění 2008 v Rieti, což je město přímo ve středu Itálie, jak se tam dočtete z mnoha cedulí. Rieti se nachází asi 80 km NE od Říma v údolí mezi horami ve výšce necelých 400m AMSL. S Danem jsme odjížděli z Medlánek 29.6. a asi po 19 hodinách jízdy s přívěsem (italští řidiči, značení silnic natož objížděk je kapitola sama o sobě) jsme dojeli do letištního campu. Následovaly dny neoficiálních a oficiálních treninků, mezitím přijížděli další závodníci se svými pomocníky.

Soutěžilo se ve 3 třídách - world, club a standard.

Světová třída je zajímavá tím, že všichni piloti mají stejný typ letadla (PW-5). Ať si každý o tomto letadle udělá vlastní názor. Již na začátku závodu si vysloužila tato třída přezdívku Káčátka. Letadla i s piloty musí mít stejnou hmotnost, šablonou se měří profil křídla a velikost koleček. Je zajímavé, že nikoho nezajímala centráž letadla, která podle pilotů má na let větší vliv než průměr kolečka a tak bylo vidět, jak některá Káčata stojí hezky na hlavním podvozku, jiná ležela na ocase. V této třídě jsme měli zastoupení piloty Miloš Dedera (6. místo) a Miloslav Cink (12. místo)

Klubová třída se vyznačuje tím, že se nesmí používat pro zvýšení hmotnosti a tím zvýšení rychlosti letadla při stejném klouzáku voda. Hmotnost je dána referenční hmotností letadla, což je hmotnost vybaveného letadla. Aby se vyrovnali různé výkonosti letadel, má každé letadlo přiděleno v handicap listu číslo, které pak zvětšuje nebo zmenšuje průměrnou rychlost letu (základ je 100, menší číslo znamená horší výkonnost a opačně). Létala zde tyto letadla ASW 15 B na kterém létal Daneš (28. místo), Cirrus, kterého měl Roman Mráček (8. místo) a pak Jantar, LS1, ASW 19, ASW 20, ASW 24, Hornet, DG 100, Discus, LS 3 a DG 300

Standardní třída jsou letadla, kde je povoleno používat vodní zátěž (a asi rozpětí do 18 metrů). V této třídě jsme měli zastoupení v podobě Jaroslava Tomaňi - pilot letounu JAS 39C Gripen (12. místo) a Pavla Loužeckého (21. místo), kteří létali na letounech reprezentace ČR Discus 2a a LS8b.

A teď něco k tomu, jak probíhal obvyklý den:
Po snídani jsme jeli složit letadlo a odtáhnout ho na grid. Cestou se projelo přes váhu, kde se kontrolovala hmotnost kluzáku. V 10:30 byl briefing, kde se piloti dozvěděli trať, kterou letí, dostali tzv. task sheety (trať letu s otočnými body) a vyslechli si předpověď meteorologické situace od vojáka italské armády. Jeho předpověď mu vyšla pouze jednou a to na den, kdy bylo volno - bylo zataženo a zima 25 stupňů . Obvyklé teploty se totiž pohybovali kolem 35 někdy i 38 stupňů. Start byl v rozmezí od 12 do 14 hodin, podle toho, jak se vyvíjelo počasí. Vždy byl vyslán na výzvědy vojenský Nimbus 4DM a podle toho jestli nahodil motor nebo ne se buď letělo nebo čekalo.Disciplína byla zrušena kvůli počasí pouze jednou a to předposlední den. Každý pilot musel mít své vlečné lano, které vlečná po přistání vypla. Lana sbírali pomocníci, až všechny letadla byla ve vzduchu, takže si dovedete představit, jak to asi vypadalo, když jsem hledal vlečné lano mezi dalšími 100 lany. Pak jsem měl volno, většinou jsem byl v bazénu. nakoupit, projet se na kole a nebo poslouchal v campu frekvenci na které byli naši piloti - někdy to byly opravdu nervy. Jak Daneš přistál, tak jsme letadlo odvezli, umyli, sklidili a poté se dlouho debatovalo mezi piloty o tom, jak letěli, jak letět měli, kde to zku*vili a jak rikali Slovaci, kde se meli odjebat odtialto. Tato diskuze plynule pokračovala až do večera a když se vyskytli jisté nevysvětlitelné situace v počasí a podobně, tak se to svedlo na brízu a to buď mořskou, horskou a nebo výškovou, popřípadě na konvergenci či divergenci a v nejhorším na kombinaci obojího.

V průběhu závodu byly pořádány různé international meetingy, kde se daly ochutnat různé speciality zúčastněných států. ČR se zviditelnila čtyřmi litry Becherovky a 80 litry piva Staropramen. Tady se ukázalo jak je české pivo dobré a vyhlášené, protože jeden sud byl zkažený, ale to neměnilo nic na tom, že se sud vypil, ba dokonce si mysleli, že se jedná o pivo kvašené. Přišel na to až jeden podlý Litevec, ale to už v sudu zbylo tak 5 škopků. Druhý den se to na výkonosti pilotů neprojevilo.

V průběhu závodu jsme měli 2x outlanding neboli přistání v poli. Jednou Miloš Dedera s PW-5kou u Avezzana, to jsem jel jako pomocník a podruhé Míla Cink, rovněž s PW-5kou a také u Avezzana. Protože Míla neměl žádného pomocníka, čekalo se až bude někdo z nás volný. První jsem se dostal na řadu já a tak začalo můj první spoukromý výjezd do pole, poprvé jsem jel sám s tranďákem a ještě k tomu v Itálii. Cestou mě kontrolovali Carabineri (Policie) a neuměli moc anglicky. Nedokázali pochopit, proč auto má značku českou, tranďák polskou a k čemu taková věc je a proč je prázdná. Po 30 minutách, kdy jsem zablokoval odstaveným vozem celou křižovatku (to bylo na příkaz policisty), jsem se vydal dále na cestu. To hlavní teprve začalo jak jsem dorazil na místo. Zemědělec zavolal na Mílu policisty, že mu letadlem zničil úrodu a tak policie čekala 4 hodiny na poli, než jsem dorazil. Zastavili kvůli nám provoz na silnici, abychom mohli přenést rozložené letadlo a pak jsme jeli na farmu zemědělce, kde po nás chtěli všechny různé doklady, ani nevěděli od čeho jsou, ale všechny je kopírovali. Kdybych jim dal školní kartičku na obědy, zkopírují si ji také. V 22 hodin nás pustili a mi přijeli po mírném zabloudění v Avezzanu o půlnoci do campu.

V začátku závodu se stalo hned několik havárek, všichni piloti vyvázli bez zranění, jen pro ně závod skončil. V tréninku a první den závodu to zapíchlo 6 větroňů (Anglická mistrině světa Sarah Kelman nezvládla dokluz a zapíchla to někde před letištěm do pole, letadlo rozbito. Nor Anders Kulblik a nejaky LAK 19 pristali v lese - letadlo museli rozrezat, aby ho od tam dostali. Americky Discus sedl v poli - letadlo rozbito. Finska PW-5 nezvladla dokluz a chytla pred prahem drahy kridlem o strom a skoncila v plote pred letistem a ruske PW-5ce urvali pri pristani predni kolecko. Hned prvni den treninku si vlekar nevsiml vlecne pred sebou, spatril ji na posledni chvili, slapl na brzdy a otocil vlecnou na vrtulu - ulomena vrtule, poskozen kryt motoru).