Ano Miloši, hezky jsi to napsal
. Soutěžíme, ale já třeba ne za každou cenu. Semtam to podělám, jako třeba můj skvěle rozlítnutý 1. task...
Nedá se nic dělat, i to k soutěžení a plachtění patří. Ale já to stejně lítám tak trochu jinak, nejde mi až tak o výsledek, jako o pocit. Asi jsem trochu divný, prostě se tak nějak v podstatě do toho vcítím, jako bych opravdu letěl
. Snažím se spolupracovat s érem, vycítit, co ono chce, je to takové trochu divné... Taky ne vše mi přiroste k srdci, možná i proto mám rád ty LS. Třeba se Schneidery mám celkem všeobecně problém až na patnáctku, ale ta je ještě ze staré školy, jiná. Stejně tak je to s tasky, reálně se nelítá jen ve skvělém počasí, často to je obrovské trápení a plachtění je hodně o trpělivosti. Pro mne je to takový trochu bij s přírodou, s využitím toho, co nabízí. Samozřejmě vím, že toto jsou jen jedničky a nuly (někdy by člověk řekl, že spíš ty nuly
), ale prostě když letím, tak to beru, jako doopravdy (ne, do petky fakt nečůrám, tady té realitě celkem rád ustoupím...
). A je hezké si tak nějak přátelsky změřit síly s ostatními. Prostě žádný stress, pohoda. Taky nemám ten nejnovější komp, ale ani reálně nejsou ty éra stejné a vždy v nejlepším stavu a někdy se to i tam projeví, tak je třeba přistupovat i k těm problémům s kompem...